Poslední večeře

Bývalý vězeňský kuchař se ujal rekonstrukce přípravy jedné z posledních večeří před popravou. Ta je svorníkem zpovědí odsouzených a dozorců, kteří se stávají součástí tíživého dějepisu, jímž prosvítá blízkost smrti. Koncept, připomínající televizní pořady o vaření, spojuje dokumentární materiál s důslednou stylizací, ikonickou instalací a animací (doc-meets-installation-art-pie).

Film je nejen sestupem do historie, když připomíná, že už v starověkém Řecku mělo jídlo dát sílu na poslední cestu, ale je i výpravou napříč kulturami: k hranici zásvětí se vydáváme v Thajsku, na Filipínách, v Japonsku a Jižní Africe. Na svoji poslední večeři pak čekají tisíce lidí ve Spojených státech. Symbolické pohostinství je zdrojem imaginace, a tak ve filmu ožívají hladoví duchové thajských mýtů i obrazy inspirované Ježíšovým gestem: toto je mé tělo, které obětuji za vás.

Filmem se zároveň nese úvaha, jakou pozici zaujímá trest smrti a rituál s ním spojený v éře biomoci" (jež podle Foucaulta poprvé v dějinách klade důraz na život místo pouhého rozhodování o smrti), jakou roli sehrává poprava ve stávající organizaci trestných institucí, zda symbolická moc absolutního trestu odpovídá rozvinuté sociální struktuře západní společnosti.

(Petr Kubica - MFDF Jihlava)

Partnerem večera je Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava.