Aral - moře, které mizí

V posledních desetiletích ztratilo Aralské moře osmdesát procent své vodní plochy. Značnou vinu na tom má špatná správa řek Amudarja a Syrdarja, prováděná sovětskou vládou v první polovině 20. století. V uzbecké vesnici Mojnak, kde kdysi býval břeh Aralského moře, je dnes jen znečištěná poušť ústící v travnaté mělčiny s posledními zbytky ryb. Většina místních lidí už se musela odstěhovat do sousedního Kazachstánu, protože rybolov zde byl hlavním a téměř jediným zdrojem obživy. Snímek Carlose Casase a Saodat Ismailové je intimním portrétem tří generací jedné rodiny živořící v blízkosti pozůstatku Aralského moře. „Nedokážu si představit, že dědovy historky o nedozírném moři, které brázdí obří lodě, se zakládají na pravdě," říká malý Janibek Anuarov, který se svým otcem zkouší v zamrzlých mělčinách den co den ulovit aspoň pár ryb k večeři. Úsporný styl snímku s dlouhými záběry a zneklidňující hudbou A. R. Muttiho věrně odráží zdejší neutěšenou situaci. I když za posledních pár let vody v Aralském moři mírně přibylo, podle odhadů má definitivně zmizet v roce 2010.