Kriste, ty víš

Lidé vstupují do kostela, usedají na lavici a modlí se ke Kristu, který je jim vším – otcem, přítelem, spasitelem, mlčenlivým a milujícím naslouchajícím. Spočívají v modlitbách, které pozvolna přecházejí ve zpovědi. Pozoruhodný rakouský režisér Ulrich Seidl následoval šest věřících do intimity kostela a natočil oddělené portréty osamělých jedinců, kteří vkládají veškerou naději do své víry. Šest kondenzovaných životních příběhů je vloženo do vysoce puristické formy, kladoucí rozhodující důraz na slovo prostoupené hlubokou vnitřní bolestí. Režisér se s nezbytným souhlasem portrétovaných rozhodl pro naprosté odhalení jejich zasutých myšlenek, podmíněných nejrůznějšími pocity a dosud určených jen Kristu. Velmi odvážné a jen zdánlivě kontroverzní Seidlovo pojetí uchvacuje stupněm autenticity jednotlivých vyznání, od diváka však vyžaduje pohled oproštěný od předsudků a konvenčních představ o praktikování víry v Boha.