Běž za Louisou

Polský režisér Grzegorz Pacek se vydává do Jihoafrické republiky deset let po pádu starého politického systému. Do země, kde utlačování „černých" obyvatel „bílými" bylo zcela běžnou praxí, kde kořeny otrokářství prorůstaly chováním a myšlením lidí tak dlouho, že v nich zůstaly dodnes. K zachycení této problematiky v celé její šíři si vybírá továrnu na výrobu gumy a trojici postav, které jsou spjaty s jejím provozem a pevně hájí své zájmy – Stacha, majitele továrny polského původu, Gerta, bílého Afričana a manažera společnosti, a Andrease, chudého dělníka z kmene Zulu. Je zcela jasné, že pokud jednotlivé strany neomezí své sobectví, změna k lepšímu nikdy nenastane a apartheid potrvá i nadále. Dějovou linii dokumentu zastupuje příběh Andrease, který se snaží bojovat za svá práva. Svou situaci má vyřešit s Louisou, zprostředkovatelkou práce, se kterou se však nemůže setkat ani se jí dovolat. Beznaděj trvá. Továrna se v dokumentu stává symbolickým zástupcem celého chodu společnosti dané republiky s novým vládnoucím systémem. Je bodem, kde se setkávají „bílí" s „černými", nadřízení s podřízenými, luxus s chudobou, místem, kde se dělníci snaží dosáhnout lepšího postavení a jejich zaměstnavatelé co největšího zisku. Obecné téma těžkosti prosazení vlastní svobody a humánního zacházení zaznívá v podtextu ještě silněji díky skutečnosti, že jak továrník, tak režisér pocházejí ze země, kde ještě nedávno také panovala diktatura.