Únoskyně Leila Khaled

Jaká je naše představa o únoscích letadel? Liší se nějak ti dnešní od svých předchůdců? Rodiče Liny Makboulové, režisérky dokumentu, odešli z rozvrácené Palestiny do Švédska z obavy o svůj život. I rodina hlavní představitelky dokumentu Leily Khaledové utekla do Libanonu před židovskou vojenskou skupinou Stern Gang. Ta přišla po druhé světové válce do Palestiny jako předvoj, aby vyklidila území pro ty, kteří přežili nacistické koncentrační tábory. Pronásledování jednoho národa v Evropě se proměnilo v útlak jiného na Blízkém východě. Když bylo Leile Khaledové dvacet čtyři let, přidala se ke komandu Lidové fronty pro osvobození Palestiny. V roce 1969 unesla letadlo přepravující z Říma civilisty a hrozila pumovým atentátem. Nikdo nakonec nezemřel, ale o izraelsko–palestinský problém se začal zajímat zahraniční tisk. Možná i pro jistou senzaci – teroristkou byla přece mladá, krásná žena. Když dnes sedí dvaašedesátiletá Leila s režisérkou na pohovce ve svém domě v Jordánsku, vzpomíná, jak nechápala smysl otázek evropských novinářů zajímajících se o to, kolik hodin tráví denně před zrcadlem. Pro většinu Palestinců – těch, co zůstali, i těch v exilu – se stala ikonou, trvalejší než odraz v zrcadle. Její charisma zasáhlo také o generaci mladší režisérku, jež se vydala na cestu, aby poznala svůj dětský vzor, a to v době, kdy ho zároveň začala zpochybňovat. Jednou z nejdůležitějších otázek je, zda Khaledová svými činy palestinské problematice spíše neuškodila.