Smutné písně pro Angolu

Angola je poprvé v historii svobodná země. Po šestadvaceti letech války trvá v zemi už tři roky konečně mír. To jsou významné důvody k radosti a oslavě. Režisér Richard Pakleppa však zachycuje spíše melancholickou náladu v zemi. Lidé unavení léty válčení nevidí příliš mnoho změn. Každý rok se Angola posouvá na žebříčku největších producentů ropy výš a výš. Zanedbatelné není ani nerostné bohatství, především prvotřídní diamanty. Přesto země postrádá dostatek nemocnic a škol a největší starostí lidí zůstává, jak si obstarat dostatek jídla, aby nehladověli. Utichlo jen bombardování. V troskách, co po něm zbyly, teď přežívají dětské party, které si vydělávají mytím luxusních aut. Všechno bohatství země padá do naditých kapes nových kolonialistů ze Západu, zajímajících se o mladý trh. Stížnosti obyčejných lidí z měst i venkova se slévají v jediný melodický žalm sepsaný mladým rapperem MCK, jenž je jedním ze zdejších myčů aut. Jednoduše, ale přesně pojmenovává problémy své země, v jejíž budoucnost přesto věří, a nekonečnou poémou ji proto oslavuje i brání.