My zdes

Po druhé světové válce se rodina Krnáčových přestěhovala ze středního Slovenska na Podkarpatskou Rus, odkud byla později v rámci Chruščovových dekretů násilně přemístěna do vesničky uprostřed kazašské stepi. Po rozpadu Sovětského svazu se dvě sestry i s celými rodinami rozhodly vrátit se do vlasti svých rodičů. Do země, kde je prý čisto tak, že tam ani nelétají mouchy, a o níž se vypráví jako o bohatém kraji plném možností. Opouštějí Kazachstán a plni ideálů přijíždějí na Slovensko, kde však nalézají chudobu a nezaměstnanost. Po čase si najdou práci a jejich děti začnou chodit do školy. Rozčarování a stesk po zemi, kde žili celý život, však trvá. Otec Dimitrij se vydá na návštěvu Kazachstánu, i tady však pozoruje podstatné změny a rostoucí bídu, což ho sice utvrzuje o správnosti volby žít na Slovensku, ale klid do duše mu to nevrací. Poutavý dokument Jaroslava Vojtka nabízí divákovi možnost konfrontace životních podmínek ve dvou postkomunistických zemích. Také však velmi citlivě hledí do Dimitrijovy tváře plné emocí, která je odrazem duše člověka vykořeněného z jeho vlasti, jenž nemůže najít rovnováhu, protože už bude jednou provždy všude cizincem. Film není jen napínavým dobrodružstvím o znovunalézání smyslu života, ale i hlubokou úvahou o tom, jak moc jsou pro štěstí člověka důležité pojmy jako rodná zem, příroda, rodina a uchovávání paměti, minulosti i vzpomínek.