Ženy ze Zartalé

Chudá afghánská vesnice, hladovějící nemocní lidé, zajímavé charaktery pestré jako barvy jejich rouch Všechny obyvatele zde pojí stejné životní podmínky, ve kterých je smrt bolestivá, ale ještě bolestnější je čekání na ni. Do tohoto prostředí přicházejí humanitární pomocnice a žena z volební komise. Přinášejí místním obyvatelům nejen lékařskou pomoc a osvětu, ale i možnost podílet se na rozhodnutí o problémech týkajících se budoucnosti Afghánistánu. Poskytují jim tak paprsek naděje pro jejich potomky, současnou bídu vesničanů však nemohou změnit. Dějovou linii i symbolickou rovinu dokumentu naplňuje příběh dívky Zeinab, jež se snažila se vzdělávat, ale zabránila jí v tom tuberkulóza, kterou má i její matka. Spolu se Zeinab a jejím otcem se dokumentarista vydává na nekonečné cesty z vesnice do nemocnice a zpět, na cesty mezi slepou modlitbou a medicínou, negramotností a vzděláním, tradičním světem a civilizací. Režisér klade důraz na přímé svědectví bez komentáře. Neviditelná kamera volně proplouvá vyprahlou kopcovitou krajinou, objevuje jednotlivé vesničany a umožňuje divákovi reálný pohled na tíži jejich osudu v nehostinné zemi. Nenápadně vchází do jejich příbytků, kde divák nalézá možnost vcítit se do jejich nitra. Drsná realita je pomalým rytmem, tichými promluvami i jemnou hudbou posunována do poetické polohy a stává se otevřeným prostorem pro meditaci.