Únos

V sedmdesátých a osmdesátých letech zmizelo beze stopy několik velmi mladých japonských obyvatel. Po mnoha letech pátrání, které iniciovaly jejich rodiny a posléze i média, vyšlo najevo, že byli uneseni do Severní Koreje, aby učili tamější špiony japonštinu. Poté co se rozpoutala velká mediální aféra, byla Severní Korea nucena tuto skutečnost přiznat. Přesto zůstává mnoho otázek dosud nezodpovězených. Vrátilo se pouze pět unesených, po zbytku se dál neúspěšně pátrá. Prozatím byli prohlášeni za mrtvé. Australská dokumentaristka Melissa Kyu–Jung Leeová se vypravila za třemi rodinami z rozdílných sociálních vrstev, které spojuje stejný tragický příběh a pro něž je zároveň budování šťastného zázemí nejvyšším životním cílem. O to hůře nesou tajemnou ztrátu svých blízkých. Režisérka vytváří přesvědčivé svědectví o konkrétní aféře, ale i obecný obraz nespravedlnosti, nebezpečí, které může postihnout každého, neomezené politické moci a diktatury i toho, že mezinárodní boj může zcela zničit soukromé štěstí. Ukazuje neuvěřitelnou uzavřenost a tvrdost severokorejské diktatury i podmínky, které v této zemi panují. Snímek je rovněž až absurdním portrétem lži a možnosti utajení zločinu ve veřejné sféře. Hlavní poselství dokumentu spočívá ve zdůraznění faktu, že i obyčejní lidé mohou rozhýbat pasivní společnost a domoci se mezinárodních jednání, pokud mají dost odvahy k boji za svá práva.