Obraz nepřítele

Režisér Mark Daniels natočil ve francouzské produkci dokument mapující mediální strategie zobrazování války v amerických televizích. První reportážní fotografie z bojiště je datována už občanskou válkou – tehdy způsobila otřes stejně jako o něco později první poprava vietnamského vězně, kterou američtí diváci viděli na televizních obrazovkách přímo ve svých obývacích pokojích.

Taková otevřenost ale pro americké válečné zpravodajství není vůbec typická. Největší rozmach televize a válka ve Vietnamu se odehrávaly ve stejnou dobu. Záběry z války zvyšovaly sledovanost a na jejich základě pak lidé demonstrovali proti nesmyslnosti obětování amerických vojáků pro jinou zemi.

Z ukázek tehdejšího vysílání a z poznání, jak se lišilo v amerických a evropských televizích, jasně vyplývá snaha amerického zpravodajství ukonejšit obyvatele USA tím, že je přesvědčí o neporazitelnosti armády a o hrdinském charakteru vojáků bojujících s nepřítelem bez tváře, s kterým se potom nemůže nikdo ztotožnit. Aby předešel prosakování nežádoucích obrazů války, kontroluje od té doby Pentagon pod záminkou bezpečnosti pohyb novinářů.

Americké úřady se z této války poučily: médiím začaly vstup do válečných oblastí co nejvíce komplikovat a mediální výstupy se snaží kontrolovat. Do zpravodajství pronikají hollywoodské stereotypy, jaké vidíme v akčních filmech, které dobře slouží k mytizaci armády jako koncentrace americké síly. Pohled, jakým vidí válku Američan, se podobá zážitku diváka epického válečného filmu.

Obraz nepřítele však nevypovídá pouze o Americe – má nadčasovou a nadnárodní platnost, dotýká se všech možných konfliktů druhé poloviny 20. století.