Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (angl. tit.)

Dohasíná sláva železničních krás, přesto však ještě někdo s věšákem, čepicí a plácačkou přežívá… Námětu se po několikerém divadelním nastudování chytli i filmaři a vznikla lehce absurdní a přiměřeně suchá tragikomedie o jednom letním odpoledni na středně velkém českém nádraží. Nádražáci řeší nebo se snaží řešit na pozadí mizejícího genia loci místa, do něhož byli zasazeni, své malé "vzájemnosti".