Vozík

Hořká komedie vypráví o touze dona Anselma Proharána, státního úředníka v důchodu, který závidí svým invalidním kamarádům pohyblivost, již jim umožňují jejich vozíčky. Začne si tedy vymýšlet různé lsti (slabost nohou, předstírá úraz) na svou rodinu, aby mu také takové vozítko pořídila.
Italský režisér Marco Ferreri natočil tuto vynikající komedii podle scénáře Rafaela Azcony. Po mezinárodním úspěchu jejich předchozí spolupráce El pisito (1958, Byteček) se očekával další sarkastický průnik do španělské morálky. Pro hlavní roli byl okamžitě vybrán José Isbert – hvězda domácí komedie. Snímek byl téměř jednohlasně kladně přijat kritikou i diváky a získal řadu ocenění (mimo jiné byl vyhlášen nejlepším filmem roku 1960 v časopise Film Ideal). Chraplavý hlas, stařecký šarm, zvláštní motorika Josého Isberta a donkichotský příběh vytváří svět obrácený naruby. Outsiderem je zde zdravý člověk a normálními jsou invalidé na vozíčcích. Francouzský významný kritik André S. Labarthe v březnu 1961 v měsíčníku Cahiers du cinéma píše: „Vozíček je posledním výhonkem neorealistické školy.“
Promítání snímku podpořil španělský Institut kinematografie a audiovizuálních umění (ICAA).