Viridiana

Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buñuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze. Doma, v ortodoxním Španělsku, bylo promítání tohoto snímku zakázáno úplně. Buñuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku.
Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buñuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. Přestože je považován za španělského režiséra, ve své vlasti stihl natočit pouze dokument Země bez chleba a o mnoho let později filmy Tristana a právě Viridiana. Zároveň je Viridiana ukázkou doznívající vlny specificky španělského realismu, který je kromě jiného charakteristický neustálými výpady proti církvi a permanentním dialogem s vírou, což je téma i některých raných děl Pedra Almodóvara.
Promítání snímku podpořil španělský Institut kinematografie a audiovizuálních umění (ICAA).