Smrt cyklisty

Psychologické drama o nehodě, která zkomplikuje život dvou milenců, je jednoduchým příběhem odkrývajícím pravou tvář španělské společnosti v době frankismu. Projekt byl financován, jak to tehdy bylo ve Španělsku běžné, jako koprodukce s Itálií. Proto do filmu byli obsazeni italští herci (Lucia Bosé, Otello Toso a Bruno Corra). Snímek se potýkal s cenzurou, které vadil původně více pesimistický konec. Režisér napsal jedenáct alternativních závěrečných scén, z nichž si komise vybrala jednu, která je dnes součástí filmu. Tento klíčový film z období frankismu byl vyzdvihován pro svůj inovativní filmový jazyk (střih, kompozice a hloubka záběrů, které vyjadřují odstup mezi postavami a prostředím, v němž se pohybují). Zároveň snímek vadil svým ostrým společensko-kritickým tónem. Smrt cyklisty získala Cenu kritiky na festivalu v Cannes a byla s nadšením přijímána v zemích s levicovou orientací. Nebylo tomu tak na domácí půdě, kde např. budoucí vůdčí postava španělské kinematografie García Escudero napsal, že „tento film nelze považovat za španělský pro absenci morálky v postavě Juana, neboť tací Španělé nejsou“.
Promítání snímku podpořil španělský Institut kinematografie a audiovizuálních umění (ICAA).