Páskové

Celovečerní hraný debut dnes již světoznámého španělského režiséra patří mezi nejlepší příklady vlivu italského neorealismu na španělský film 50. a 60. let. Nicméně drží se typicky domácího sociálně kritického přístupu. Příběh party mladých výrostků, kteří se snaží přežít ne právě legálním způsobem v chudinských čtvrtích Madridu, je vytvořen ve stylu tematicky podobných italských filmů. Mísí v sobě dokumentární postupy, práci s neherci, natáčení v autentickém prostředí a zároveň zde spatřujeme aktuální problémy nezaměstnanosti a společenské bezvýchodnosti.
Na svou dobu šlo o velmi progresivní dílo. Saura se uměl sociálně i eticky vcítit do dobových problémů a inspirovat se nejlepšími neorealistickými díly. Film podlehl asi desítce úprav nařízených cenzurní komisí, ale i přesto byl považován za manifest nové režisérské generace, která dokázala inspirativně využít zahraničních vlivů, aniž by se vzdálila domácímu publiku.
Promítání snímku podpořil španělský Institut kinematografie a audiovizuálních umění (ICAA).