Děvče ze sirkárny

V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? - Nejspíš v nějaké továrně. - A kdo je tam vyrábí? - Snad nějaké děvče. - A kam jde děvče po práci? - Možná domů. - Co na něj doma čeká? - Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: 'Jedno malé pivo.'