Děti přírody

Baladický snímek režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona Děti přírody (1991) není prvním počinem mladé islandské kinematografie, jenž si dobyl pozornost filmového světa. Stačí si např. připomenout historický film Když letí havran. Příběh starého hospodáře Geiriho, který se na samém sklonku života s přítelkyní Stellou vrací zemřít na opuštěná místa, kde spolu kdysi vyrůstali, je pojat v nejlepších tradicích evropského filmu (čerpá z apokalyptické atmosféry děl Wernera Herzoga, lehce zmiňuje Andreje Tarkovského, a postavou anděla, jehož stejně jako v Nebi nad Berlínem hraje Bruno Ganz, přímo odkazuje k tvorbě Wima Wenderse). Snímek citlivě přibližuje zvláštní zemi s její divokou přírodní krásou i s jejími společenskými problémy (málo obydlený venkov, většina populace žije v největším městě Reykjavíku). Vizuální krásu symbolického road movie (kamera Ari Kristinsson) umocňuje podmanivá hudba Hilmara Örna Hilmarssona. Pětašedesátiletý divadelní herec Gisli Halldórsson rolí Geiriho ve filmu debutoval, stejně jako jeho kolegyně Sigridur Hagalínová. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film roku 1992.