Okamžik pravdy

Významný italský neorealista Francesco Rosi originálním způsobem zpracoval typický příběh chudého chlapce, který v kariéře toreadora vidí lepší život. V případě tohoto býčího filmu se setkáváme s ambivalentním vztahem ze strany cizinců, kteří se cítí zvláštním způsobem přitahováni - ve smyslu obdivném i odpuzujícím - k tradici býčích zápasů. Semidokumentární charakter filmu, neorealistické kořeny a touha zachytit sociální realitu jsou dva hlavní estetické znaky filmu. Během snímku se setkáváme s dvěma hlavními liniemi: odkazy ke společenské vrstvě, v níž se hlavní hrdina pohybuje, a ke světu býků, který hlavní postavu Miguelína obklopuje. Příběh je rozdělen na dvě části, které jsou odděleny vstupem hlavního hrdiny do světa býčích zápasů. První, dokumentárněji pojatá část slouží k zasazení hrdiny do společenského kontextu a k vykreslení jeho psychického i životního východiska –venkov ukotvený v tradicích minulých dob a z toho vyplývající Miguelínův útěk; ve druhé části se dostáváme do Barcelony, velkoměsta, kam se Miguelín pouští za vidinou lepšího života.