Chačipe

Audabiac je starobylá kamenná tvrz v jižní Francii, která byla nedávno zrekonstruována a kam každoročně přijíždějí děti z českých dětských domovů. Za nimi jezdí umělci různých profesí, a tak vzniká prostředí, které rozvíjí a aktivizuje dětskou fantazii i citový život. Děti projektu netrpí žádným fyzickým ani mentálním postižením, jejich handicapem je to, že nemají, resp. neznají svoje rodiče. Autora filmu zajímá psychika těch, kteří vyrůstají bez uklidňující jistoty „rodinného krbu“, a tak se film stává meditací na téma domov a hledání identity. Volně navazuje na předchozí Jankovy filmy s postiženými dětmi Nespatřené (1996) a Hamsa, já jsem (1998).