Rodinný krb

Jako jediný z naší přehlídky se Tarrův debut nevztahuje k padesátým létům, ale odehrává se v tehdejší současnosti. Ani ne pětadvacetiletý autor jej natočil v experimentálním Studiu Bély Balázse; do hlavních rolí obsadil neherce a nechal je improvizovat. Sociologická studie o bytové tísni přerůstá ve svědectví o lidské malosti: pracovnice masokombinátu Irén obývá s manželem a dcerkou malý byt spolu s tchýní a autoritativním tchánem, sledujeme dny všední i dny sváteční. Zahraniční kritika hledala analogie s ranými filmy Miloše Formana; my však už dnes víme, že volná dramatická kompozice, minimalismus (mluvící hlavy), dlouhé záběry i naturalistická scéna sexuálního násilí předznamenávají Tarrův pozdější styl, jenž dosáhl vrcholu v Satanském tangu.