Socialismus

JBůh Umění aneb God-Ard ohlásil Socialismus jako svůj poslední film. Svůj kolážovitý styl nemění ani tentokrát a spíše sledujeme jeho syntézu, kdy významy (nikoliv příběh) se před námi skládají na základě výjevů (jak z dob bratrů Lumièrových) a útržků rozhovorů či samostatných promluv. Je veden godardovsky obvyklý dialog ve formě konverzace plné váhání, pochyb, ticha, nedokončených vět, kde jejich příliv a odliv vytváří jediný důležitý obsah takového rozhovoru. Přes rok se plavil Jean-Luc Godard na výletní lodi, která vozila turisty po Středozemním moři. Na její palubě se odehrála řada setkání například to mezi bývalou ruskou špiónkou (?), hrozným chlapcem, obersturmbannführerem Goldbergem nebo zpěvačkou Patti Smith. Jednotlivé části filmu nesou opět svá příznačná označení jako „Věci jen tak“ nebo „Pouhé věci“ apod. Také před námi defilují názvy míst, kde film vznikal. Tato sice typicky godardovská vizuální směs vypadá na jednu stranu jako již stokrát obehraná, nicméně i přesto v sobě nese výraz dekadence současnosti, které již je pojem postmodernismus příliš těsný.