Velká žranice

Hyperrealistické podobenství o charakteru moderní společnosti od slavného italského provokatéra Marca Ferreriho získalo Cenu FIPRESCI na MFF v Cannes 1973. Čtyři přátelé čtyřicátníci pořádají v jedné odlehlé vile na okraji Paříže ohromné kulinářské orgie zprvu za účasti prostitutek, které ovšem po čase zhnuseny odejdou a bujné zábavy se místo nich účastní korpulentní učitelka (Andréa Ferréolová). Ferreri obsadil do své brilantní černohumorné satiry Marcella Mastroianniho, Michela Piccoliho, Uga Tognazziho a Philippa Noireta, tedy čtyři filmové hvězdy, které se tu navzájem oslovují svými reálnými křestními jmény, jedí, krkají, prdí, smilní a vůbec provádějí všechny ty činnosti, neznámé velikým duchům, a očividně se přitom všichni velice dobře baví. I to byl jeden z důvodů, proč snímek vyvolal ve své době skandál a volání po cenzurním zákazu – protestovali hlavně ti mravokárci, kteří o filmu věděli jenom z doslechu. „Chtěl jsem ukázat, jak funguje lidská mašina,“ říká vystudovaný veterinář a společenský pesimista Ferreri, „mašina na žraní, na šoustání a na sraní. S obsesí smrti, která je neustále přítomná.“