Chemo

Někdo má obyčejnou chřipku a ta naše je prostě jen opravdu vážná." I tak přemýšlejí o své chorobě pacienti varšavské onkologické kliniky. Než jejich žíly pojmou další dávku chemoterapie, trvá to několik hodin. Nemocní si čas krátí rozhovory o oblíbených jídlech, svatebních šatech i vtíravých myšlenkách na sebevraždu. V detailních záběrech hledíme do tváře optimistické matky pětiměsíčního chlapečka, sympatické zelinářky, středoškoláka i těhotné ženy, kterou čeká amputace prsu. Fascinujícím dialogům, jejichž nenápadným svědkem se kamera stává, nechybí humor ani ironie. Stejně otevřeně ale všichni uvažují o délce života, o strachu či víře. Čas v nemocnici běží pomalu, jeho plynutí odměřuje mizející tekutina v kapačce a listí snášející se ze stromů za okny pokoje. Intimní snímek zkušeného polského režiséra Pawla Lozinského posbíral několik ocenění, mimo jiné na krakovském filmovém festivalu a německém DOK Leipzig.