Tasio

Minulý rok uplynulo čtvrtstoletí od premiéry výjimečného filmu v dějinách španělské kinematografie. Jde o film Tasio, který vnesl do národní kinematografie zvláštní estetiku přecházející od dokumentárního realismu k naprosté ahistoričnosti. Tak jako snímky Krávy (r. Julio Medem), Pytláci (r. José Luis Borau), Duch úlu (r. Víctor Erice), Tetička Tula (r. Miguel Picazo) nebo Padre padrone (r. bratři Tavianiové) či Strom na dřeváky (r. Ermanno Olmi) pojednávají o venkovanech v kontextu kolektivních dějin, činí i Montxo Armendáriz ve filmu Tasio. Pro genezi příběhu mu posloužil jeho vlastní krátký dokument Uhlíři z Navarry (1981). Strohý příběh o chlapci Tasiovi (jde o skutečnou postavu Anastasia Otxoay), který v osmi letech začíná stavět milíře, ve čtrnácti letech se žení a zakládá rodinu, se nakonec stává vizuální básní a navazuje na tradici započatou Luisem Buñuelem ve filmu Země bez chleba.