Mléko strachu

Fausta trpí syndromem mnoha peruánských „válečných“ dětí, které se narodily matkám znásilněným v průběhu války v 70. letech minulého století, psychickým onemocněním, které nasála s mateřským mlékem. Náhlá matčina smrt ji však přinutí, aby se začala vyrovnávat nejen se strachem, jímž byla odkojena a kterým ji spolu se vzpomínkami a smutnými písněmi za života živila její matka, ale i se svým vlastním tajemstvím. Neustálý a hluboce zakořeněný strach ze znásilnění ji přiměl chránit si svou nedotknutelnost poněkud zvláštním způsobem. „Prosím Boha, aby mi dovolil na všechno zapomenout,“ věta, kterou od žen, postižených stejným osudem jako ve filmu Faustina matka, často slýchala také představitelka hlavní role Magaly Solierová. Možná právě zoufalství a vztek, které se jí zmocňovaly při výpovědích obětí, se podílely na jejím skvělém výkonu. Mléko strachu zvítězilo loni na MFF v Berlíně.