Posedlost divadlem

Známý dokumentarista Veiel, jenž roku 1995 na sebe upoutal pozornost filmem „Ti, co přežijí“/”Die Überlebenden” o třech bývalých spolužácích, kteří si vzali život, a roku 2000 filmem “Black Box BRD” o vraždě mluvčího představenstva Deutsche Bank, pana Herrnhausena a smrti teroristy při jeho zatčení. Tentokrát předkládá dlouhodobou studii, v níž po sedm let pozoroval čtyři herce. Měl štěstí, že mezi všemi studenty vybral ty čtyři, jež byli až do konce úspěšní. Dva z nich, mladý muž a Stephanie, byli ti nejproblematičtější, ale tím pádem i nejzajímavější. Přirozeně nebylo jednoduché všechny po celá dlouhá léta sledovat; během studia byly i prostoje, docenti víceméně blokovali jeho snahy, jak zjistil v jednom svém rozhovoru. Samozřejmě pouze nenahrával, nýbrž také inscenoval. Co vlastně režiséra na filmu tak zaujalo a potažmo i nás je jeho starostlivý dokumentární pohled na tyto reáné postavy a jejich vývoj při studiu, jejich růsty i pády. Sám režisér v jednom rozhovoru zdůraznil, že veliké vývojové skoky shledává prostě napínavými. Zde pozoruje lidi, jež se rozhodnou pro tento mýty nabitý obor, a sleduje, jak se opotřebovávají, jak se staví proti zajetým strukturám, co zůstane z jejich snů a především, co z nich dělá instituce školy. Tak je to pro nás diváky nejvzrušující: vidět, jak se studenti vyrovnávaji se svými vlastními pochybami. Zde se také trochu odděluje plevo od zrna. Toto dlouhodobé pozorování čtyř odlišných charakterů se vyplatilo. Nestalo se z toho žádné citlivé rozebírání duší, ani žádná nudná sociální studie očekávání a zklamání spojených s divadelním oborem. Veiel investoval hodně času a snahy do výběru částečně i komplikovaných studentů, jež místy i navzdory okolí prosazoval a doprovázel. Samozřejmě že se v průběhu natáčení změnil i postoj čtyř studentů k Veilovi. Ale režisér (a jeho čtyři herci) vše přestáli. Člověk nemá dojem, že se režisér snažil přikrášlit skutečnost nebo že by ji uměle dramatizoval. Mladí lidé jsou svými protikladným reakcemi důvěryhodní. Proto je tento film tak živý jako je hraný film a získal plným právem cenu publika za nejlepší dokumentární film na Berlinale 2004.