Čelem ke zdi

Dokumentární film Stefana Weinerta Čelem ke zdi je velmi osobním portrétem pětice lidí, kteří se neúspěšně pokusili o útěk z NDR. Stali se tak oběťmi komunistické státní bezpečnosti Stasi a vyprávějí svůj životní příběh poznamenaný traumatickým pobytem ve vězení. Vybraní protagonisté zastupují skupinu 72 000 lidí, kteří byli zatčeni při pokusu o útěk z Německé demokratické republiky. Weinert se ve svém dokumentu zříká okázalých stylových prostředků. Protagonisty zachycuje s maximální věcností, bez příkras, čímž nechává vyniknout autenticitu a dojemnost jejich osudů. Aktéři dokumentu Čelem ke zdi se se svou minulostí vypořádávají různým způsobem, něco však mají přeci jen všichni společné: bolestné vzpomínky na to, jaké to je být vydán moci napospas, na pocit ponížení, všudypřítomný strach a složitě překonatelnou ztrátu důvěry vůči okolí.

Čestmír Lang o filmu říká:
Dokumentární snímek Stefana Weinerta začíná tam, kde končí cenami ověnčený film Životy těch druhých. Ze 72.000 politických vězňů východoněmeckého režimu si režisér vybral dvě ženy a tři muže různého věku a profesí a nechal je před kamerou vypovídat o jejich osudech ve vězení státní bezpečnosti. Strávili tam řadu měsíců nebo dokonce let než bylo jejich psychické utrpení ukončeno zaplacením výkupného ze strany západoněmeckého státu. U tří z nich trvají psychické následky věznění dodnes. Strach je kámen na duši, kterého se člověk nikdy nezbaví, svěřuje se jedna z postav. A další: dodnes nejsem schopen nikomu důvěřovat, připadám si na světě osamělý a opuštěný. Stefan Weinert staví na síle tichých výpovědí svědků, jejichž osudy v diváku doznívají ještě dlouho po skončení projekce. Gesicht zur Wand je nesporně jedním z nejsilnějších dokumentárních filmů roku a je na DER FILMu uváděn ještě před německou premiérou.