Vesnice jednoho muže

Jediným obyvatelem někdejší vesnice v libanonských horách je dnes muž, který se dobrovolně rozloučil s civilizací. Na městě mu vadilo znečištění a přelidněnost, za své nynější společníky si proto zvolil zvířata a čistý vzduch skalnatého kraje, odkud pochází. Ves, do roku 1982 plnou života, dnes tvoří jen polorozpadlé domy, jež postupně prorůstají stromy. Vysídlení má na svědomí válka s Izraelem. Část někdejších usedlíků se dnes čas od času vrací na své pozemky natrhat plody jujuby, nařezat růže a zavzpomínat na časy, kdy se ve vsi rodily jejich děti. Režisér Simon El Habre pozoruje svého strýce při každodenních pracích, rozmlouvá s ním o minulosti i současnosti a před objektiv staví původní starousedlíky, jež na své cestě potká. Nová generace nemá vztah k půdě v nehostinných horách, vrátit život do těchto míst tak mohou zřejmě pouze lidé, kteří se definitivně rozžehnali s městem... Dokument působí vedle výrazné zvukové stránky poetičností obrazu, jež dokonale koresponduje s láskou libanonského Robinsona k rodnému kraji.