Příběh z Tokia

Staří rodiče, pan a paní Hirajamovi, jedou navštívit své dospělé děti do bujícího Tokia, kteří nejsou z návštěvy příliš nadšeni, v zaneprázdnění si je přehazují mezi domácnostmi, aby je pak dokonce poslali do lázní, a pak většinu starostí nechali na Noriko, vdově po bratrovi, který padl ve válce. Starý pán a paní si postupně uvědomují, že se jejich děti nenávratně změnily. Jasudžiro Ozu ztvárňuje v Příběhu z Tokia relativně banální poselství o nutnosti úcty ke svým rodičům, které ale svým nezaměnitelným „pozorovatelským“ stylem přetváří v magický snímek.