Útočník

Bez vysvětlení motivací hrdinů a vytržen z kontextu – tak se rozvíjí děj celovečerního debutu Pabla Fendrika. Divák je veden takovým způsobem, aby se hlavnímu hrdinovi dostal co nejvíce pod kůži a spoluprožíval jeho pocity. Vstupujeme doprostřed „jednoho všedního“ dne ze života obyčejného člověka, aniž bychom měli možnost například rozpoznat město, v němž žije. Nedostatek finančních prostředků si vynutil některá technická omezení, která ale byla ku prospěchu finálního tvaru. Fascinující stylová monotónnost navozuje pocit, že sledujeme dokument natočený v reálném čase. Portrét muže, který přepadává soukromá gymnázia, byl inspirován skutečným příběhem. V rámci argentinské kinematografie představuje snímek originální dílo, které obsahem odkazuje k žánrovému (kriminálnímu) filmu, formou se ale hlásí k experimentálním tendencím.