The Plastic People of the Universe

"Plastici" jsou legendou. Tou největší, jakou český underground měl. Hráli "jinou" hudbu, než bylo v socialistickém zřízení zvykem. Zpívali "jiná" slova - nejdřív vymyšlené změti pseudoanglických slov, pak dospělé říkánky Egona Bondyho. Měli "jiné" vlasy. Měli "jiné" koncerty. Měli "jiné" publikum. Měli problémy s režimem i sami s sebou. Měli smysl pro humor. To už je slušná zásoba inspirace pro výjimečný dokument o výjimečné skupině. Možná, že se čeští tvůrci ohradí, že to není fér, ale nevidím důvod, proč dokument o Plasticích nesrovnávat s tím o kubánských muzikantech z klubu Buena Vista. Oba to jsou hudební dokumenty o uctívaných muzikantech. Oba ukazují výrazné osobnosti ovlivňující kulturu svých národů. Oba v sobě nesou tragické pozadí zvůle moci. Oba nabízejí koncert v New Yorku. Ale jenom jeden umí přesvědčivě popsat kouzlo, cit, humor a bolest svých hrdinů. A tím bohužel není tuzemský pohled na "Plastiky".