Intimní osvětlení

Ivan Passer k Intimnímu osvětlení napsal, že jej nezajímá „příběh“, nýbrž „stav“ a k jeho vyjádření je třeba „především humor“, dále „dostatečně důkladná znalost postav, abychom o nich mohli vyprávět ty věci, které nejvíce překvapují“, „přesné zasazení do okamžité sociální skutečnosti“ a „trocha fantazie“. Právě z takových prvků je utkána tato hořká komedie ze života obyčejných antihrdinů, natočená ve stylu malého realismu jako nahodilý výřez každodenní skutečnosti. Odehrává se během víkendových dnů ve venkovském domě, kde dva někdejší spolužáci, hudebníci, bilancují svůj život. Vyprávění je založeno na volné dějové osnově s důrazem na drobnokresbu postav, prostředí, vztahů, nálad a detailů. Různorodé fragmenty zde vstupují do nenadálých souvislostí a ty fungují jako zdroj komických a lyrických ozvláštnění, jež obracejí a posouvají významy: vážné se mění v trapné či komické, komické v groteskní a ironické, banální v poetické. Film byl natočen v reálu a za účasti neherců, což podporuje jeho autentičnost. Vizuální styl současně organicky využívá jedinečné impresionistické kresby prostředí, která vychází z práce se světlem a s pečlivou kompozicí obrazu. Výsledkem je jemně nadýchaný koktejl humoru a melancholie, autentických podrobností a imaginace, to vše ve vytříbené minimalistické formě. Jedno z kultovních děl nové vlny, o němž kritik francouzského Arts napsal: „Komu se nelíbí Intimní osvětlení, ten není mým přítelem.“