Cesta v G–dur

Některé věci připravuje člověk tak dlouho a důkladně, až hrozí, že pro samé rozhodování a odkládání na lepší dobu se z plánů stanou pouhé chiméry odsouzené k neuskutečnění. Třeba věčně usměvavý devadesátník Aimé se přes čtyřicet let připravuje na velkou cestu do Maroka. Nastudoval už všechny průvodce a mapy, ale nikdy se mu k odjezdu nepodařilo přesvědčit svou ženu, která je nejšťastnější doma v křesle s duchem toulajícím se kdesi mezi vznešenými tóninami vážné hudby. Nakonec se však Aimé na cestu opravdu vydá za doprovodu svého vnuka, režiséra snímku. Maroko a jeho prázdné pouště se stávají prostorem životní bilance muže, který si přes veškeré zmařené příležitosti zachoval okouzlující schopnost radovat se ze všeho kolem. Formálně jednoduchý dokument vypráví s něžným humorem o naplnění jednoho snu, prchavém štěstí a odvaze odstranit překážky, které jsme si sami postavili do cesty.