Autobus

Cesta dálkovým autobusem, který během přepravy dočasně spojí skupinu cestujících, je pro režiséra metaforickým průřezem současnou Brazílií a jejími problémy. Autobus opustí hektické město a pomalu ukrajuje kilometry venkovské krajiny. Skrze přední sklo, které řidič přirovnává k filmovému plátnu, je vidět, jak se v neopakovatelných variacích odehrává stále totéž: silniční provoz, západ slunce, rozmary počasí. Cestující mají různorodé zkušenosti se zkorumpovanou vládou, nefungujícím sociálním systémem, kriminalitou atd. Někteří si stěžují na obligátní odcizenost politiků od běžného života a prospěchářství, žena smířeně konstatuje, že muži jejího života nikdy neprojevili nejmenší smysl pro rodinu. Střípky vyprávění utvářejí specifický rytmus filmu spolu s velkým množstvím poetických obrazů vystihujících momenty, ve kterých se nic neděje, i ty, v nichž se pod povrchem všednosti objevují osobní a společenské bolesti jedné z největších zemí tzv. třetího světa.