Zuřící býk

S myšlenkou natočit film podle stejnojmenné životopisné knihy o legendárním boxerovi Jakeu La Mottovi (nar. 1921) přišel za Scorsesem (nar. 1942) jeho přítel a stálý představitel jeho filmů Robert De Niro. Filmař v té době prodělával těžké deprese z neúspěchu hudebního velkofilmu New York, New York (1977) i z krize ve druhém manželství. Byl rozhodnut ukončit filmovou dráhu, ale nakonec kamarádovu naléhání podlehl. Domníval se, že Zuřící býk bude jeho posledním filmem. Vrhnul se do něj podle vlastních slov jako kamikadze. Spolu s De Nirem se dali do úprav scénáře z pera Paula Schradera, mimo jiné scenáristy Taxikáře (1976). Díky ohromnému nasazení jak režiséra tak hlavního představitele i ostatních členů štábu vznikl snímek, jenž patří k vrcholům tvůrcova díla. Svědčí o tom plejáda prestižních ocenění, mj. i dva Oscary za herecký výkon Roberta De Nira a za střih (Thelma Schoonmakerová). - Snímek mapuje La Mottaovu sportovní i soukromou dráhu, přičemž vyprávění rámují počáteční a závěrečná sekvence z roku 1964, v níž se obtloustlý muž připravuje na vystoupení v newyorském zábavním podniku. Děj se vrací do roku 1941 a zaznamenává Jakeovy souboje v ringu, boxerův „tichý“ boj s podsvětím a jeho bouřlivý rodinný život. - Scorsese se nikdy nezajímal o box. Zaujal ho však autentický příběh člověka, který v běžném životě – na rozdíl od ringu - nezvládá svou agresivitu a zuřivost. - Ačkoliv je děj snímán vlastně dokumentaristickým způsobem, kameraman Michael Chapman v něm prokazuje obrovský cit pro výtvarnou kompozici záběru i pro hru světel a stínů. Některé záběry mají až mystický nádech. Od samého počátku na sebe strhává pozornost neobyčejně sugestivní Robert De Niro. Oprávněně se zdůrazňuje neuvěřitelný fakt, že kvůli natáčení ztloustnul a potom zase zhubnul o více než dvacet kilo. To však není rarita, to je prostě doklad fanatického úsilí o autentičnost postavy. Zdroj: studie Tomáše Bartoška