Konec projektu Neubacher

Marcus J. Carney se vydává na osmiletou cestu, aby hledal jak vlastní minulost, tak minulost své matky a babičky, pocházejících z rakouského nacistického klanu. Mladý režisér sleduje své předky a jejich myšlenky za nejrůznějších životních situací, od polední siesty až k okamžikům umírání. Film je koláží unikátních výpovědí potomků nacistického zločince, otřesným svědectvím o neustálém omlouvání vlastních negativních postojů. Ve chvílích matčina umírání začíná režisér pohlížet s větším pochopením na to, proč přehlížela činy členů rodiny, jež přispěly k celoevropské tragédii. Rozhodně však ani v tuto chvíli neztrácí soudnost a této „nemoci" nepodléhá. Při sledování sugestivního snímku je třeba ocenit odvahu člověka, který na příkladu svých blízkých mapuje obecný syndrom zastírání chyb a lží. Dlouhý čas natáčení ukazuje, jak obtížné je najít odpovědi na otázky, které tvoří hlavní osu filmu: Jak se vyrovnat s chybami svých blízkých? Jak se postavit ke lžím, do nichž se noříme stále hlouběji? Jak se chovat v rodině, která vyznává amorální zákony? Tato meditace se může stát základní pomůckou pro jakoukoli snahu o nalezení rovnováhy ve světě, kde se nespravedlnostem a nepravdám tak dobře daří.