Žabí lamento

Je podzim roku 1989. Alexander, německý vdovec a historik umění, se v Gdaňsku seznámí s polskou restaurátorkou Aleksandrou. Časem zjistí, že je spojuje mnohem víc než jen zájem o umění. Oba dva museli v mládí opustit své rodiště a oba touží po návratu „domů“. Rozhodnou se proto založit v Gdaňsku, městě dvou kultur, polsko-německou nadaci, která by měla lidem umožnit nechat se pohřbít v rodném městě. Plán se jim podaří zrealizovat, obchodní zájmy však časem převýší původní idealistické záměry. Film je adaptací prózy Güntera Grasse.