Taxidermia

Moderní dějiny maďarské společnosti ve třech příběhy různých generací - děda, otce a syna. Tak lze vnímat film maďarského režiséra Györgyho Pálfiho, jenž si půjčil dvě povídky Lajose Partiho Nagye, přidal jednu vlastní a natočil je á la Gabriel García Márquez. Podivínský děd, který za druhé světové války sloužil jako zdravotník, žije ve svých bizarních snech a představách, v nichž především ukájí svou potřebu lásky. Monumentálně obtloustlý otec buduje v poválečném čase všudypřítomné adorace Sovětského svazu kariéru vrcholového sportovce – rychlojedlíka. Vnuk, mírný, subtilní taxidermista (odborník na vycpávání zvířat), touží po něčem větším: po nesmrtelnosti. Chce vytvořit nejdokonalejší umělecké dílo na světě vycpáním svého vlastního trupu. Scénář k filmu, který vytvořil režisér spolu se svojí ženou Zsófií Ruttkay, získal na festivalu v Sundance ocenění Nejlepší evropský filmový projekt roku 2004.