Ďáblův horník

Čtrnáctiletý Basilio Vargas pracuje se svým dvanáctiletým bratrem v bolivijských dolech na stříbro Cerro Rico. Hora, do jejíchž útrob se pravidelně vydávají, má mezi místními lidmi přezdívku „Požíračka lidí". Během 450 let, co se zde těží stříbro, zahynulo v dolech podle odhadů několik milionů lidí. V současnosti zde pracuje pět tisíc horníků, včetně osmi set dětí. Všichni pevně věří, že hlavní slovo v jejich osudu má ďábel, reprezentovaný stovkami hrůzostrašně vyhlížejících soch, k jejichž nohám kladou horníci každý den nejrůznější obětiny. Basilio pracuje v dolech již čtvrtým rokem, často 24 hodin v kuse, neboť po smrti otce nemá rodina z čeho žít. Zároveň se snaží docházet do školy, protože dobře ví, že bez vzdělání se mu stěží podaří nalézt lepší práci. Dokument Richarda Ladkaniho a Kiefa Davidsona bezprostředně zachycuje na příkladu malého Basilia složitou situaci dětí, které jsou okolnostmi přinuceny pracovat v náročných a krajně nebezpečných podmínkách.