Černý Pinocchio

Marco Baliani, italský divadelní režisér a dramatik, přišel v roce 2001 do organizace African Medical & Research Foundation s nápadem, jak by se daly pomocí divadelní hry vrátit děti z ulice do normálního života. Měla mu v tom pomoci Collodiho pohádka o dřevěném panáčkovi, který se chce stát opravdovým chlapcem. S knížkou o Pinocchiovi a spoustou pochybností, zda uspěje, se vydal do Nairobi, kde už na něj čekala skupinka chlapců, kteří se nechali nalákat na příslib jídla a střechy nad hlavou. Tak jako se Pinocchio učil nejprve chodit, musely se i nairobské děti naučit ovládat své pohyby, zvládnout agresi a využít ji jako energii v tanci. Pinocchio to neměl na své cestě snadné a nikdo kromě „tatínka", který ho vyřezal, mu jeho právo na život člověka nepřiznával. Po prvních pár lekcích začínají děti chápat spřízněnost s Pinocchiem a nejednou překvapují instruktory vlastními nápady, jak pohádku převést do divadelní podoby co nejvěrohodněji. Dokument sleduje první tři roky projektu. S každou další lekcí jsou jeho aktéři blíž tomu, aby se z divokých hladových pobudů bez budoucnosti stali dětmi, které už nemusejí jen přežívat ze dne na den.

Partnerem večera je festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět