Cykly a festivaly / La Película 2011(15. 02. 2011 – 20. 02. 2011) 

La película
6. ročník festivalu španělských filmů
15.-20.2. Praha | kino Světozor
16.-18.2. Praha | Institut Cervantes Praha
21.-27.2. Brno | kino Art

Přehlídka španělsky mluvené kinematografie La Película v průběhu 5 let své existence v české i moravské metropoli zdomácněla. Stala se kulturní akcí, která na sklonku zimy alespoň na pár dní přináší atmosféru horkého a vášnivého Španělska. Našla si stálý okruh diváků a příznivců, který se i nadále rozrůstá přímo úměrně zvyšujícímu se zájmu o španělskou a iberoamerickou kulturu a jazyk.

La Película  je připravována s cílem nabídnout české veřejnosti ucelený obrázek o současných filmech ze španělské jazykové oblasti. Dramaturgie pokrývá celé žánrové spektrum od divácky úspěšných velkofilmů, přes odbornou kritikou oceňované snímky až po aktuální témata reflektující dokumenty, aby výsledná žánrová skladba věrně reprezentovala pestrost španělsky mluvené kinematografie. Dramaturgie neopomíjí ani v poslední době stále úspěšnější iberoamerickou filmovou produkci.

Zázemí přehlídce poskytlo známé a zavedené pražské kino Světozor a brněnské kino Art, kam si již diváci zvykli chodit za kvalitní filmovou produkcí a filmovým vzděláním.

Velvyslanectví Španělska spolu s Institutem Cervantes si klade za cíl představit široké veřejnosti úspěšné španělské filmy a prostřednictvím soudobé kinematografie tak přiblížit českému divákovi španělské prostředí a historii.

Z komorní přehlídky určené především filmovým nadšencům a milovníkům Španělska, vyrostl festival La Película postupně v akci určenou nejširší veřejnosti. Zatímco třetí ročník zhlédlo tři tisíce diváků, čtvrtý navštívily téměř čtyři tisíce a pátý ročník se mohl honosit již bez mála pěti tisíci návštěvníků.

Býčí filmy
Ke Španělsku neodmyslitelně patří býčí zápasy. Jsou považovány za součást národní kultury a zároveň vytváří neopakovatelný celospolečenský fenomén (ačkoliv Katalánci již tuto podívanou zákonem s platností od roku 2012 zakázali). Slavní toreadoři se nicméně stávali národními ikonami a jejich život byl mnohokrát námětem obrazů, knih i filmů (na příkladě uváděného snímku Itala Francesca Rosiho vidíme, že nejen španělských tvůrců). Žádná jiná kinematografie na světě nemá tak specifický filmový žánr spojený s býčími zápasy, jako je tomu ve Španělsku. Označení cine de toros, v překladu býčí film, se vztahuje na celou řadu snímků, které se svými náměty vážou ke koridě a které nalezneme již na počátku dvacátého století. Svět tauromachie (býčích zápasů) rychle prolnul s tím filmovým a výsledkem jsou desítky nejrůznějších příběhů, jež nejčastěji v intencích melodramatu a životopisného vyprávění pojednávají o slavných toreadorech. Dramaturgové La Películy se rozhodli pro šest filmů, které jsou sice jen zlomkem z této bohaté produkce, ale zato každý z nich představuje odlišný přístup k zobrazení býčích zápasů v dějinách španělské kinematografie.
El Litrí a jeho stín
Horká hlava
Justino, vrah v důchodu
Krev a písek
Modrý býk
Okamžik pravdy