Cykly a festivaly / Filmasia 2008(04. 12. 2008 – 07. 12. 2008) 

Úvod k Filmasii
Letošní program přehlídky je organizován do pěti tematických sekcí, v jejichž rámci mohou diváci porovnat odlišná ztvárnění určitých shodných motivů či nahlédnout specifické tendence filmové produkce Dálného východu. Filmasia se přitom zaměřuje převážně na tituly populární kinematografie vyráběné s cílem oslovit domácí i zahraniční publikum. Návštěvníci tak uvidí rozličné korejské kasovní trháky, trojici stylových pojetí exotických wu-xia filmů o čínských šermířích nadaných nadlidskými schopnostmi a v civilních čínských filmech nahlédnou odlišně pojaté střety tradiční a moderní kultury. Chybět nebudou japonské hyperstylizované výstřednosti či tradiční hororový program, který se tentokráte zaměří na jihokorejské duchařiny. Filmasia nabídne převážně filmy, které se českým kinům doposud vyhýbaly, ovšem neklade si za cíl přinášet výhradně nejžhavější novinky. S ohledem na tematické členění programu a dramaturgickou snahu ukázat kontinuální trendy asijských kinematografií zahrnuje tituly s různým datem výroby a také trojici snímků, které před lety prošly českou distribucí.

Korejské hity
Předním deseti příčkám žebříčku domácí návštěvnosti jihokorejských filmů dominují především vysokorozpočtové blockbustery a snímky tematizující ožehavé téma rozdělení Severu a Jihu. Z nich mohli čeští diváci vidět například nejúspěšnější film všech dob Mutant (na MFF Karlovy Vary 2007) či Pouta války a Dračí války (vyšly na DVD). Letošní Filmasia doplní výjimku z řečeného pravidla, v pořadí druhý nejúspěšnější titul Král a šašek z roku 2005, který náleží mezi středně nákladné snímky, a nadto se jedná o komorní drama s homosexuálními podtóny. Naopak hit letošního roku, westernově laděný spektákl Hodný, zlý a divný, který dosáhl na desátou pozici žebříčku, potvrzuje atraktivnost precizní výpravné podívané. To ale nemění nic na tom, že nejprogresivnější část kinematografie soudobé Jižní Koreje představují středně nákladné produkce, což dokládá překvapivý loňský hit Podle předpisů. Relativnost kasovního úspěchu ukáže titul Jeníček a Mařenka, který byť se nemůže s tržbami výše uvedených titulů měřit, platí za nejúspěšnější loňský hororový snímek.

Wu-xia filmy
Wu-xia příběhy lze označit za čínský ekvivalent středověkých rytířských eposů s prvky fantasy. Vypráví o morálních hrdinech, kteří se přidávají na stranu utlačovaných a po přemožení agresora odcházejí vstříc dalším dobrodružstvím. Čínští potulní šermíři mají privilegium absolutní svobody a jejich etika pramení z vlastního přesvědčení, a nikoli ze šlechtou deklamovaných zásad. Filmové wu-xia se vyznačují nadsazeným ztvárněním bojových dovedností šermířů, které expresivně vyjadřuje mistrovské ovládání těla a zbraní. Esenciální wu-xia film nabídl druhý ročník Filmasie v klasickém titulu Dragon Inn. Letos přehlídka umožní porovnat tři odlišné variace žánru, které zároveň ukážou, že wu-xia filmy mohou být výmluvným zrcadlem doby svého vzniku. Zatímco spektákly Zhanga Yimoua Hrdina a Klan létajících dýk připomenou sílící kapitalistické tendence soudobé Číny a první mezinárodní úspěchy komerčně orientovaných čínských producentů, Wong Kar Waiovo Na východě ďábel, na západě jed – definitivní verze ukáže existenciální úzkost Hongkongu, když v 90. letech vyhlížel spojení s Čínou.

Čínské filmy o střetech kultur
Vedle wu-xia filmů a jiných nákladných velkoprodukcí lze z čínské kinematografie za vývozní kategorii označit také civilní melodramata, která tematizují střetávání různých kultur či tradičního a moderního způsobu života. Nicméně i přes potencionálně divácký koncept se ne každému titulu podaří prosadit v zahraničí. Trojice titulů zastoupených v programu letošní Filmasie ukáže v tomto ohledu různě úspěšné tituly. Zatímco mezinárodní hit Čínská lázeň hovoří o potřebě ctít a uchovávat čínské kulturní hodnoty v tržně orientovaném světě, do USA zasazené diasporní drama Gua sha masáž se v zahraničí neprosadilo zřejmě proto, že staví na absurdní reálné situaci, kdy jsou přirozené následky tradiční čínské masáže v americkém prostředí interpretovány jako stopy domácího násilí. Naopak historicky první tibetský film ukazuje na příběhu mladého mnicha, kterému učaruje televizní seriál o Opičím králi, kterak se přirozeně mísí staré a nové i duchovní s profánním. Nicméně kvůli nedramatickému vyprávění a dokumentárnímu stylu se prosadil pouze v okruhu filmových festivalů.

Japonské výstřednosti
Zatímco některé kinematografie Dálného východu se v zahraničí prosadily svou národní variací na určitý tradiční žánr (thajské bojové filmy a horory, čínské eposy, hongkongské kriminální a akční filmy), z Japonska se překvapivě nejvíce uchytily obskurní snímky tvořené fantasmagorickými skeči, které stejnou měrou jako na osobitém humoru staví také na hyperstylizované nadsázce. Většina těchto filmů, které zpravidla vznikají jako středně nákladné mimostudiové projekty, sice využívá určitou formu centrální dějové linie, nicméně ve jménu vše zastřešující výstřednosti ji často ve finále opouští. Filmasia představí dosavadní opus magnum své kategorie – Najsovní hvozd: První kontakt, na němž se sešli tři režiséři pocházející z oboru televizních reklam a dohromady poskládali dílo, které opouští i onen poslední konvenční záchytný bod v podobě lineárního příběhu. Nicméně formát výstředních filmů nemusí nutně znamenat pouze nevázané blbnutí. Může například sloužit i k tematizování obecných sociálně-kulturních otázek, jako je tomu v diasporní komedii Jakiniku vs. bulgogi: bitva o hovězí.

Korejská hororová noc
Klasický blok asijských hororů v rámci Filmasie tentokrát obsahuje dva tituly, přičemž si klade za cíl diváky nejen děsit, ale také prostřednictvím promítnutých filmů ukázat vývoj a stylové variace určitého žánrového motivu. Letos bude pozornost věnována jihokorejským filmům, které tematizují prostředí dívčích středních škol či internátů, kde straší duchové mrtvých studentek. Z důvodu pestrosti variant daného tématu neobsahuje program pouze novinky, ale naopak proti sobě staví starší mezinárodně uznávaný titul a příklad soudobé žánrové produkce. Porovnání snímků Příběh z dívčí střední: Memento Mori (1999) a Den D (2006) naznačí, že jihokorejské duchařské filmy lze přesněji označit za dramata, kde hororové motivy a prvky slouží k vyhrocení centrálního konfliktu. Diametrální odlišnost stylu i vyprávění v obou snímcích pak ukáže, jak se v novém tisíciletí po celoasijském boomu duchařských filmů unifikovaly výrazové prostředky hororu.